Zahrada čisté víry (Garbage City)
Slunce zapadá a já stojím v riwáqu mešity Ahmada ibn Túlúna. Dívám se na liduprázdné nádvoří a polykám slzy. Snažím se uklidnit, urovnat zmatek v hlavě. Kdyby mi před pár dny někdo řekl, že budu duchovní oporu hledat ve ztichlé mešitě, hodně by mě pobavil. Něco se změnilo, vlastně možná víc, než bych si přála. Do Káhiry jsem rozhodně nepřijela hledat odpovědi na otázku své existence, lidskosti, víry a tolerance. Přijela jsem se přece podívat na památky, prostudovat Džoserovu pyramidu, splnit si dětské sny o archeologii. Tak proč tu stojím, sleduji, jak večerní vánek rozhoupává lampy, zavěšené u stropu a snažím se uklidnit dech? Do Káhiry jsme s manželem opravdu odjeli odpočívat, ale už od počátku jsme nahlédli trochu za roh, do jiných míst, která turisté míjejí. Vždycky to tak děláme a tady jsme mohli využít skvělého průvodce Petra, fotografa, který Káhiru zná a miluje. Prvním místem, kam nás vzal, byla mešita. Přiznávám, když jsem do ní vstupovala a zouvala se, ...
